Kapitola 5 — Cesta domů

Nedělní ráno — svačinka na cestu

Poslední ráno na ostrově. Včera polární záře, dneska chlebíčky. Manshausen se loučí, jak umí — tiše, s jídlem a bez ceremonií.

Vaklaf, Darek, Maro a Jumper chystají svačinu na cestu. Společná trasa do Osla, pak se každý rozjede jinam. Marie zůstává — ostrov se sám neřídí.

Chlebíčky se sýrem a uzeninou na bílém prkénku, příprava svačiny na cestu — Svačinka na cestu. Čtyři chlebíčky, čtyři chlapi, tři tisíce kilometrů.

Zapečený toast na talíři — Toast na cestu. V Růžďce začal, na Manshausenu končí. Kruh se uzavírá.

Odjezd — loď, dodávka, autobus

Ostrov se opouští v opačném pořadí, než se přijíždí. Hliníková loď od mola, pohled zpátky na kabiny, které za devět dní přestaly být hotelem a začaly být domovem.

Pohled z mola na klidnou vodu, dřevěný chodník, domy na břehu — Pohled z mola. Ostrov se loučí tiše.

Přístav s loděmi, lidé na molu — Přístav. Lodě čekají, lidi taky.

Na pevnině přestup do dodávky. Pak čekání na autobus na Steigen Kryss. Čtyři chlapi, kteří před týdnem přijeli z různých konců světa, teď stojí u informační tabule a koukají na mapu, jako by nevěděli, kam jedou. Vědí. Jen se jim nechce.

Dva lidé u informační tabule Steigen s výhledem na kopce a vodu — Steigen Kryss. Mapa říká domů. Nohy říkají ještě ne.

Stříbrná dodávka na parkovišti, zalesněné kopce v pozadí — Dodávka čeká. Autobus taky.

Klidné jezírko obklopené lesy a mrtvým dřevem pod modrým nebem — Cestou. Norsko se loučí jedním jezírkem za druhým.

Pohled z auta na prázdnou silnici, hory v dálce, dva lidé vpředu — Silnice na Bodø. Prázdná, rovná, nekonečná.

Autobus — tři hodiny vnitrozemím

Autobus do Bodø. Tři hodiny přes vnitrozemí, kde se krajina mění z fjordů na kopce, z kopců na nic, a z ničeho zpátky na kopce. Batohy v kufru, Brothers v sedačkách, Norsko za oknem.

Lidé s batohy u autobusu na zastávce, zasněžené kopce v pozadí — Nástup. Batoh, bus, Bodø za tři hodiny.

Krajina z okna autobusu, norské vnitrozemí — Vnitrozemí. Norsko se za oknem převaluje z kopce na kopec.

Bodø — odlet

Bodø. Letiště. Totéž místo, kde před devíti dny Vaklaf přistál bez bundy a šel hledat second-hand. Teď odlétá s bundou, se svačinkou a se vším, co se za devět dní na ostrově stalo.

Jumper se odpojil už v Bodø. Letí za kamarádem do Stockholmu. Tichý člověk, který celý život zasvětil nenásilí, teolog, který na kopci nad Arktidou vykládal Starý zákon — teď mává na letišti a mizí na sever Švédska. Pětadvacet let kámošství se neloučí. Jenom se řekne: uvidíme se.

Pohled z letadla při odletu z Bodø — Odlet z Bodø. Sever mizí pod křídlem.

Oslo — přestup

Oslo. Gardemoen. Dvě hodiny přestupu. Totéž letiště, kde Vaklaf před devíti dny ztratil bundu, spal na lavičce a pil vodu z norského záchodu.

Maro se odpojí tady. Letí do Prahy. Nejstarší z party, markeťák z Prostějova, člověk, který dokáže o čemkoliv mluvit tak dlouho, až to začne dávat smysl. Teď jde na gate a Brothers jsou tři minus dva.

Přílet do Osla, pohled z letadla — Oslo. Gardemoen podruhé. Tentokrát s bundou.

Kraków — domů

Oslo → Kraków. Dvě hodiny. Přistání ve 21:10. Odvoz přímo k autu. Vaklaf a Darek. Poslední dva z party.

Tři a půl hodiny přes Polsko, přes hranice, přes Havířov. Vysadit Darka — elektrikáře, který se z Christianie dostal přes Lesbos na ostrov za polárním kruhem a teď stojí doma v Havířově a říká dobrou noc. A pak poslední hodina do Růžďky.

V rádiu běží Český rozhlas. Pavel Hošek mluví o Krylovi v pořadu Hergot. Vaklaf jede v tranzu. Silnice je prázdná, noc je tmavá, a slova o Krylovi zní v autě jako závěrečné titulky.

Dvě ráno. Růžďka. Všichni spí. Vaklaf zaparkuje, vejde dovnitř, a cesta za polární kruh je u konce.

Návrat domů — vzpomínky z cesty — Doma. RAMka z Bazoše, salám z cesty. Lednice hučí. Kruh se uzavřel.