Kapitola 4 — Brothers

Středa večer — Everest

Kabina se jmenuje Everest. Jestli kvůli nadmořské výšce, tak někdo přestřelil o osm tisíc metrů.

Čtyři chlapi. Víno, pivo, slivovice. Okna od podlahy ke stropu, za nimi fjord, ve kterém se slunce převaluje z jedné strany obzoru na druhou, protože tady za polárním kruhem se do tmy prostě nechce. Vaklaf, Darek, Maro, Jumper. Kámoši přes dvacet let.

Maro a Jumper jsou na Manshausenu poprvé. Maro — nejstarší z party, markeťák z Prostějova, člověk, který dokáže o čemkoliv mluvit tak dlouho, až to začne dávat smysl. Jumper — Darkův brácha, přiletěl z Kolumbie, tichý, empatický, víc poslouchá než mluví. Dokud nevstoupí na stage, kde řve do mikrofonu za hardcorovou kapelu. Ale to dneska nebude.

Tři lidé v kabině Everest, konverzace u velkých oken s výhledem na fjord — Porada v Everestu. Okna, fjord, slivovice. Všechno potřebné.

Oba žasnou. Ne nad kabinou. Nad tím, kam to Darek dotáhl. Kluk z Havířova, elektrikář, který prošel Christianií, uprchlickým táborem na Lesbosu, a teď s Marií šéfuje ostrov za polárním kruhem s michelinským klíčem na dveřích.

Slivovice otevírá téma za tématem. Společná historie. Lidi, které znají. Jak nepatrné rozhodnutí v minulosti kompletně změní směr budoucnosti. Že kdyby kdokoliv kdykoliv zahnul jinam, nikdo z nich tu nesedí.

Postava u panoramatického okna kabiny, zlaté večerní světlo, výhled na fjord a zasněžené hory — Zlatá hodina. Slunce se nechce, fjord čeká, slivovice ubývá.

O půlnoci filozofie. V jednu teologie. Ve dvě politika. Ve tři pořád slivovice, ale fjord za oknem neposlouchá, protože ten se nezmění, ať už se na čemkoliv dohodnou.

Čtvrtek — na vodu

Ráno. Čtyři chlapi na hliníkové lodi. Darek za volantem, protože Darek tu vodu zná. Garmin ukazuje hloubky a kontury dna jako topografickou mapu něčích špatných rozhodnutí.

Garmin GPS s námořní mapou, hloubky a navigační trasa — Garmin říká, kde jsou ryby. Ryby to neví.

Måløya — Kázání na hoře

Přestávka na Måløya — sousedním ostrově, přírodní rezervaci, kde žijí hlavně ptáci a tráva. Suché stráně, zasněžené hory přes vodu, ticho, které ve městě neexistuje.

A pak začne Jumper mluvit.

Jumper je vystudovaný teolog. Bibli čte jako anarchista — ne jako sadu pravidel, ale jako příběhy o moci, lidech a systémech. Dneska je na řadě Josef. Ne tesař — ten druhý, ten s kabátem. Genesis Josef. Člověk, který interpretoval faraonovi sny, stal se hlavním ekonomem Egypta, a naučil krále vykořisťovat okolní lid tak dokonale, že z toho možná vzniklo izraelské otroctví. Konzultant, ze kterého se stal precedent.

Kázání na hoře. Doslova. Chlap stojí na kopci nad Arktidou a vykládá starozákonní ekonomiku třem posluchačům, kteří přišli chytat ryby. A oni poslouchají, protože tenhle tichý člověk, co celý život zasvětil nenásilí, umí z tisíce let starého textu vytáhnout větu, která sedí na dnešek.

Dva lidé na kopci ostrova Måløya, suché trávy, zasněžené hory v pozadí přes fjord — Kázání na hoře. Doslova.

Zpátky na vodu

Zpátky na vodu. Chytá se. Největší úlovek má Maro — šestikilová ryba, která vystačí na dva dny. Markeťák porazil všechny.

Návrat. Kabiny na skalách, modré moře, hory za zády.

Kabiny Manshausenu na skalách nad průzračně modrým mořem, hory v pozadí — Návrat ke kabinám. Ryba v lodi, slunce na skalách.

Čtvrtek večer — ryba u Darka

Večer u Darka a Marie. Čtvrtina ryby na talíři, dost pro všechny čtyři. Vaklaf filetuje — kapra dělá doma každé Vánoce, takže nůž mu sedí v ruce, i když je ryba jiná a kuchyň je za polárním kruhem.

Příprava ryby v kuchyni — Filetování. Vánoční skill na arktické rybě.

Jumper, vegetarián, dostane halloumi. Když se z moře vytáhla chaluha, celá loď se shodla, že to bude Jumperova večeře. Jumper se smál. Chaluha skončila zpátky v moři.

Porce ryby na bílém talíři, zlatavě opečená, s omáčkou — Čtvrtina úlovku. Dost pro čtyři, i když jeden jí halloumi.

Pátek — Sørskottinden

Pátek. Šest set osm metrů. Sørskottinden — kopec nad Nordskot, ze kterého je vidět celé souostroví jako rozhozenou stavebnici na tyrkysovém koberci.

Turistická značka s ikonou chodce na pozadí jarní krajiny a modrého nebe — Značka říká nahoru. Nohy souhlasí. Zatím.

Čtyři chlapi jdou nahoru. Stezka přes březový les, lišejníky na kamenech, suché trávy a sníh v záhybech. Čím výš, tím míň stromů a tím víc nebe.

Zářivě zelený mech pokrývající skály, v pozadí holý jarní les — Mech na skalách. Jediné, co tady roste rychleji než únava.

Stezka březovým lesem, bílé kmeny, mechový podrost, skalnatý terén — Březový les. Bílé kmeny, mechový koberec, ticho.

Světlé lišejníky visící z holých větví stromů — Lišejníky na větvích. Příroda si tu dělá vlastní dekorace.

Makro fotografie bílých a zelených lišejníků na zvětralém kameni — Lišejníky na kameni. Trvalo jim sto let, než tohle namalovaly.

Stezka se zvedá nad hranici lesa. Najednou je vidět všechno.

Panoramatický výhled z výšky na desítky skalnatých ostrůvků v tyrkysové vodě, zasněžené hory na obzoru — Souostroví shora. Stavebnice, kterou někdo rozhodil po tyrkysovém koberci a zapomněl uklidit.

Strmý skalnatý terén s výhledem na souostroví, tyrkysové kanály mezi ostrovy — Pod nohama skály, pod skálami moře, pod mořem asi další skály.

Dva lidé stoupají po skalnatém svahu, v pozadí souostroví a moře — Stoupání. Souostroví za zády roste s každým krokem.

Screenshot topografické mapy s vyznačeným bodem Sørskottinden 608 m — 608 metrů. Garmin potvrzuje, co nohy tuší.

Výhled z vrcholu přes sněhové pole na ostrůvky v tyrkysovém moři, zasněžené hory na obzoru — Z vrcholu. Sníh, ostrovy, ticho. Slova jsou zbytečná.

Kamenný cairn na skalnatém vrcholu s výhledem na souostroví — Cairn na vrcholu. Každý turista přidal kámen. Vaklaf taky.

Na vrcholu cairn, výhled na všechny strany, a — geocache. Vaklaf si řekl, jestli tu náhodou nebude, a byla. Check.

Tři lidé na vrcholu Sørskottinden — žlutá helma, červená bunda, tmavá bunda — s panoramatem souostroví a hor za zády — Vrchol. Jumper, Daro, Maro. Vaklaf fotí.

Žlutý Official Geocache štítek a zelené krabičky na lišejníkem pokrytém kameni — Geocache na 608 metrech. Vaklaf tipnul, že tu bude. Byla.

Horský hřeben v dálce, vrstvy kopců se sněhem a řídkou vegetací — Nordskottraversen v dálce. Tam míří bráchové.

Pak se cesty rozdělí. Darek s Jumperem pokračují do sedla na Nordskottraversen — hřeben, kde je potřeba vybavení. Dva bráchové, jeden ostrov, šest set metrů pod nohama. Vaklaf s Marem se vydají zpátky. Výcházkově. Žádný spěch.

Horské jezero s průzračně modrou vodou, odraz hor a holých bříz v hladině — Jezero cestou dolů. Voda, hory, ticho.

Člověk s balíčkem suvenýru v horském obchůdku — Suvenýr dole. Důkaz, že tam byli. Jako by fotky nestačily.

Sobota — pláž a jeskyně

Sobota. Dopoledne se nic neděje a nikdo nemá potřebu to měnit. Čtyři chlapi na ostrově, kde se nikam nespěchá, protože nikam není kam.

Odpoledne procházka. Stezka Resshola přes březový les vede na pláž, kde je písek bílý, voda tyrkysová, a nikde ani stopa po tom, že by sem v posledních sto letech někdo chodil s ručníkem.

Dřevěná cedule Resshola na březovém kmeni v jarním lese — Resshola. Značka říká kudy, les říká proč.

Bílá pláž s tyrkysovou vodou, skalnaté ostrůvky v pozadí, zasněžené hory na obzoru — Pláž. Písek, tyrkys, ticho. Ručník nepotřeba.

Tyrkysová zátoka s písečným přesypem spojujícím skalnaté ostrůvky, zasněžené hory v dálce — Zátoka s přesypem. Někdo sem rozhodil ostrovy a zapomněl je spočítat.

Jeskyně. Úzká chodba ve skále, stěny vlhké, nahoře proužek nebe. Vaklaf vstoupí dovnitř a chvíli stojí. Nejde o to, že je to jeskyně. Jde o to ticho.

Vstup do jeskyně ve skalním útesu, mechem porostlé balvany — Vstup. Skála se rozevřela a čeká.

Úzká chodba uvnitř jeskyně, vysoké kamenné stěny, proužek modrého nebe nahoře — Uvnitř. Proužek nebe nahoře, ticho všude kolem.

Cestou zpátky přes molo — moře tu nechává dárky, jen si pro ně nikdo nechodí.

Sušená chaluha na zvětralých prknech mola — Chaluha na molu. Moře tu nechává dárky.

Dvě mořské hvězdice na prknech mola ve slunci — Mořské poklady. Někdo je sem nechal a zapomněl.

Na pláži pohled na Sørskottinden — včerejší cíl. Zdola vypadá vyšší. Nebo Vaklaf vypadá menší.

Sørskottinden viděný z pláže, zasněžený vrchol nad fjordem — Sørskottinden z pláže. Včera nahoře, dneska dole. Perspektiva.

Příliv a odliv. Stejné místo, dvakrát za den, dvě různé krajiny. Při odlivu voda ustoupí, molo stojí vysoko a kolem dokola kameny. Při přílivu tyrkysová hladina sahá až nahoru, všechno vypadá jinak. Moře tu nepromění scenérii — moře tu přepisuje mapu.

Přístav při odlivu, zlaté večerní světlo, nízká hladina, kameny kolem mola — Odliv. Molo vysoko, voda nízko.

Stejný přístav při přílivu, tyrkysová voda sahá vysoko, lodě plovoucí u mola — Příliv. Stejné místo, jiný svět.

Sobota večer — fine dining

Večer Darek pozve všechny do restaurace. Ne do kuchyně, kde se celý týden vařilo z úlovků — do restaurace Manshausen, kde vaří profíci a Marie profesionálně servíruje.

Vaklaf jedl rychleji, než fotil. To je asi ta nejupřímnější recenze, kterou michelinský klíč může dostat.

Fine dining talíř v restauraci Manshausen — Fine dining na Manshausenu. Co zbylo vyfotit.

Další chod fine dining večeře — Druhý chod. Stále rychlejší než foťák.

Fine dining servírování — Marie servíruje. Profík.

Závěrečný chod fine dining — Poslední chod. Vaklaf přežil, foťák taky.

Sobota v noci — polární záře

Poslední noc na Manshausenu. Celý týden čistá obloha, hvězdy, ale žádná záře. A pak — poslední večer — zelený pás přes celé nebe.

Příroda má smysl pro dramaturgii. Čekala na závěr.

Polární záře nad Manshausenem, zelený pás na obloze, silueta člověka s telefonem u okna, fjord a osvětlené domy — Polární záře. Poslední noc, poslední dárek. Někdo u okna to fotí, protože tenhle okamžik musí přežít ráno.